sobota 30. ledna 2016

Nudle se zeleninou a mořskou řasou

Dnešní recept jsem chtěla nazvat "čínou", ale pak jsem si uvědomila, že pro mě je vlastně čína cokoliv, kam přidávám sojovou omáčku (i když samozřejmě vím, že to není správné), a tak jsem radši zvolila jiný titulek.

Přestože jsem zastánce jednodušších receptů, co se týče postupu i surovin, občas dostanu chuť na něco jiného. A tyhle nudle tak trochu jiné jsou - jestliže neseženete vše, co je na seznamu (nebo se vám nebude chtít kvůli jednomu receptu kupovat celou lahev octa), podívejte se pod postup na možné obměny.

Suroviny:


  • 50 g brokolice
  • 50 g květáku
  • 4 listy čínského zelí pak choi
  • hrst sušených mořských řas
  • hrst vyloupaných arašídů (nesolených, nepražených)
  • 1 cibule
  • 2 lžíce oleje
  • 2 lžíce sojové omáčky
  • 1 lžíce omáčky miso
  • 1 lžíce ume octa
  • 100 ml vody (příp. zeleninového vývaru)
  • 100 g čínských nudlí

1. Květák a brokolici rozdělíme na růžičky a vhodíme je do vroucí vody. Brokolice bude hotová trochu rychleji, takže ji vyndáme dříve a dáme pozor, aby se nám květák nerozvařil.

2. Listy čínského zelí také dáme až do vroucí doby, ale opravdu jen na pár minut, a potom je rychle zchladíme v míse s ledovou vodou. Salát pak bude pěkně křupavý a udrží si svěží barvu. Listy potom nakrájíme na menší kousky.



3. Mořské řasy připravíme podle návodu na obalu - ty moje vyžadovaly asi 20 minutové namáčení ve vodě a následné povaření. Dávejte si pozor, protože sušené řasy ve vodě několikanásobně zvětší svůj objem - také je dobré je před namáčením nalámat.



4. Na pánvi si krátce opečeme arašídy a dáváme pozor, aby se nepřipálily. Mezitím si nakrájíme cibuli na čtvrtky.

5. Když máme vše připraveno, můžeme se konečně pustit do spojení všech ingrediencí. Na pánvi (nejlépe ve woku) rozpálíme olej a dáme na něj cibuli, kterou mírně opečeme. Pak přidáme brokolici a květák a vše zalijeme vodou. Necháme chvíli povařit. Během toho si připravíme nudle - opět záleží na typu nudlí, ty moje stačilo jen na 5 minut vložit do horké vody.

6. Až cibule změkne a část vody se odpaří, vlijeme do směsi sojovou omáčku, miso a ocet; a necháme pár minut bublat. 

7. Na závěr (po vypnutí sporáku) do pánve přidáme arašídy, nudle, řasy a salát. Vše promícháme a necháme v teplé pánvi pár minut odpočívat.


Možná vás trochu překvapí, že jsem do nudlí nepřidávala žádné koření, ani sůl. Je to z toho důvodu, že mi sojová omáčka přijde dostatečně slaná sama o sobě a není tak třeba přidávat pokrmu na slanosti.

Obměny:


Co se týče zeleniny, můžeme použít jen květák, nebo jen brokolici (brokolici mám radši, protože její růžičky pěkně nasají šťávu). Zelí pak choi se dá nahradit obyčejným čínským zelím. Já jsem pak choi vlastně použila proto, že se mi zalíbilo v supermarketu, a později při vaření nudlí mě napadlo, že bych ho mohla použít  právě sem :)

Miso lze úplně vynechat a místo ume octa přidat do směsi jiný druh, který máme doma. V nudlích chutnají dobře i kešu oříšky.














čtvrtek 28. ledna 2016

Kokosový olej - přírodní zázrak?

Určitě jste už o kokosovém oleji slyšeli - je to takový malý přírodní Chuck Norris, protože dle dostupných informací dokáže snad úplně všechno. Může se jíst i pít, mohou se s ním vyplachovat ústa, dá se mazat na celé tělo i do vlasů, pomůže při vaření i pečení, někdo ho dokonce používá i v intimních chvílích jako lubrikant. Někdy se zdá, jakoby člověk, který kokosový olej doma nemá, opravdu nežil (protože tenhle olej je moderní živou vodou).

No, trochu jsem si zapřeháněla, což ode mě není moc fér, jelikož mám doma tohoto Koko Norrise hned dvě sklenice. A na co jej tedy používám?

  • vaření a pečení - na kokosovém oleji smažím zeleninu, když vařím kokosové kari (těšte se na recept); více ho ale využívám při pečení, protože mám ráda jemné kokosové aroma, které olej sušenkám a jiným dobrotám propůjčuje. Nevýhodou je, že kokosová chuť dokáže přebít i ty ostatní, a tak se nehodí úplně do všeho a musí se používat s mírou.
  • pleť - kokosový olej si vtírám hlavně do kůže na obličeji, většinou po sprše, nebo před tím, než jdu běhat, a venku panuje nevlídné počasí. Kokosový olej se dobře vstřebá a pěkně hydratuje, a tak se necítím jako sušenka, ani jako mastný špekáček. 
  • vlasy - mám jemné vlasy, které se snadno zacuchají, a protože si je nechávám barvit, jsou navíc i trochu oslabené. Zábal z kokosového oleje jim ale pomáhá. Zábal udělám tak, že si navlhčím vlasy a vetřu do nich (i do pokožky hlavy) olej. Hlavu si potom omotám potravinovou fólií a na ní ještě dám čepici. A takhle chodím asi dvě hodiny po bytě jako blázen a modlím se, aby někdo nezazvonil. Čepici i s folií potom sundám a umyji si hlavu šamponem tak, jak jsem zvyklá. Poprvé jsem měla trochu strach, protože už jsem jednou zkoušela zábal z olivového oleje a mastnotu z vlasů jsem dostávala celý den, ale kokosový olej se vymyje dost snadno.

Nic jiného s kokosovým olejem neprovádím. Ještě jsem zkoušela vyplachování úst (věděli jste, že se tomu říká "mlgání"?), protože jsem si někde přečetla, že olej působí antibakteriálně na dutinu ústní a navíc bělí zuby. Po první lžičce, kterou jsem do sebe vpravila, se mi zvedl žaludek a zvedal se mi ještě několik dalších týdnů, protože jsem byla odhodlána vytrvat. Nakonec mě to ale přestalo bavit (také pro to, že mlgání se mělo provádět minimálně 20 minut) a ani jsem nezaznamenala žádnou změnu barvy zubů. Tak jsem to vzdala - dodnes nevím, jestli to mám přičítat za vinu sobě, nebo oleji, který se Chuckovi přece jen asi nevyrovná.


Kdybyste měli chuť zkusit, co všechno kokosový olej dokáže, zajděte do obchodu se zdravou výživou, nebo do drogerie - já jsem si ten svůj, značku Alnatura, koupila v drogerii DM.


úterý 26. ledna 2016

Pečené brambory s rozmarýnem

Nejdříve jsem trochu váhala, jestli sem mám tento "recept" přidávat. On to totiž ani žádný recept není. Na druhou stranu je to inspirace pro rychlý oběd (večeři) ze zeleniny, kterou má doma v záloze snad úplně každý, a která nás může zachránit, když máme hlad, ale lednice zeje prázdnotou. Anebo když jsme prostě jenom líní.

Suroviny:

  • brambory (libovolné množství)
  • sůl
  • rozmarýn

1. Brambory pečlivě omyjeme a nakrájíme na menší kousky (hranolky, plátky, kostičky) a promícháme je se solí a rozmarýnem.

2. Potom nasypeme brambory do pekáčku a dáme je péct do trouby asi na 220°C. A už jenom hlídáme a sledujeme, kdy získají pěknou hnědou barvu, abychom je konečně mohli sníst.

K bramborám se dobře hodí kečup, či  nějaká vegan majonéza.



Obměny:

Místo brambor můžeme použít třeba batáty, nebo je s brambory nakombinovat. Chceme-li brambory křupavější, před pečením je promícháme s trochou oleje. Rozmarýn lze nahradit jinou bylinkou, případně úplně vynechat. V každém případě je třeba používat rozmarýn s mírou, protože je velmi aromatický.


Faktické okénko

Podobně jako batáty, i brambory se mohou pyšnit vysokým obsahem vitaminu C i vlákniny. Vždy je ale lepší konzumovat je včetně slupky (brambory vždy pečlivě očistíme a pokud možno, kupujeme bio produkt), protože jinak se část vlákniny připravíme. Pozor ale na slupku zelenou, která obsahuje toxický solanin.

sobota 23. ledna 2016

Čokoládová ovesná kaše s kokosem a chia semínky

Přestože nepatřím k lidem, kteří by čokoládu kdovíjak zbožňovali, jednou za čas si něco s čokoládovou příchutí dopřeji. Tuhle kaši jsem si poprvé připravila po lehkém sedmikilometrovém běhu na namrzlém povrchu, když jsem se potřebovala rychle zahřát a zasytit.

Suroviny:

  • 1 šálek rostlinného mléka s čokoládovou příchutí
  • 1/2 šálku vody
  • 1 a 1/2 šálku ovesných vloček
  • lžíce chia semínek
  • lžíce strouhaného kokosu 

1. Mléko s vodou naliji do menšího hrnce a nechám ho trochu ohřát (lze to udělat i v mikrovlnné troubě).

2. Když je tekutina dostatečně teplá, přidám ovesné vločky a chia semínka a důkladně promíchám. Potom hrnec přikryji pokličkou a nechám odstát asi na deset minut, dokud chia nenabobtnají a ovesné vločky nenasáknou mléko.

3. Kaši přendám do misky a doplním ji kokosem, banánem a několika mandlemi.


Možné obměny:


Do receptu jsem použila Alpro čokoládové mléko s kokosem. Bohužel jsem ho od té doby neviděla, tak nevím, jestli to nebyla jen limitovaná edice.

Mléko jsem naředila vodou, protože mi přišlo dost sladké. Vy to samozřejmě dělat nemusíte - čokoládové mléko buď vůbec neřeďte a použijte jej celou dávku, nebo jej zkombinujte s jiným druhem. Jestliže nemáte po ruce čokoládové mléko, přidejte do neochuceného pár lžiček kakaa.

Vločky nemusí být vždy ovesné (i když mě chutnají asi nejvíce), k dostání jsou například i jáhlové, pšeničné či špaldové. 

Kaši mám raději trochu řidší, pokud vám to tak nevyhovuje, přidejte si více vloček nebo chia semínek.


Faktické okénko: 


Chia semínka jsou u nás poměrně velkou novinkou, ale pomalu se dostávají do povědomí příznivců zdravé výživy. Chia semínka jsou bohaté na vlákninu a obsahují velké množství využitelného vápníku; uvádí se dokonce až 5x větší množství, než je v kravském mléce.

Poslední dobou se velké oblibě těší i kokosový olej (když už jsme u toho kokosu). Pokud vás zajímá jak jej využívám já, podívejte se na můj krátký článek.



úterý 19. ledna 2016

Bramborová kaše s batátem

Bramborová kaše je skvělá a chutná příloha prakticky k čemukoliv. My si jí dneska uděláme ve vegan verzi a trochu ji ozvláštníme batátem.


Suroviny:


  • 500 g brambor
  • 1/2 batátu
  • 2 lžíce rostlinného mléka
  • sůl

1. Brambory a batát zbavíme slupky, nakrájíme na zhruba stejné kousky, dáme je vařit a přidáme trochu soli.

2. Vaříme, dokud nejsou brambory s batátem měkké (ne rozvařené), a potom scedíme. 

3. Zeleninu rozmačkáme, přidáme rostlinné mléko a případně ještě dosolíme. A je to!

Já jsem si kaši uvařila jako přílohu k pečenému lilku, na jehož recept se můžete těšit už za pár dní.


Obměny:

Poměr brambor a batátů si můžete libovolně upravit, třeba půl napůl, nebo batáty úplně vynechat. Co se týče rostlinného mléka, já použila rýžové, ale lze použít i jiné, např. sojové.

Faktické okénko

Batáty, neboli sladké brambory, obsahují mnoho vitamínů a minerálů, např. draslík, betakaroten, vitamin C. Většina z nich se ale nachází ve slupce, proto pokud si je budete vařit jen tak, nebo je péct, je lepší slupku pečlivě umýt a na hlíze ji ponechat. 

sobota 16. ledna 2016

Salát s pečenou paprikou

Salát nemusí být vždy jen trojkombinace rajče-okurka-paprika. A když už, tak jej vždycky můžeme něčím ozvláštnit. Třeba pečenou paprikou.

Suroviny:


  • hlávkový salát
  • rajčata 
  • okurka hadovka
  • černé olivy 
  • kukuřice ve slaném nálevu
  • pečené papriky (recept zde)

1. Salát natrháme na menší kousky, přidáme libovolné množství nakrájených okurek a rajčat.

2. Přisypeme olivy a kukuřici. Na závěr přidáme pečené papriky a podáváme.



Poznámka:


Do salátu nic jiného nepřidávám - ani olej, ani koření, ani sůl. Jednak pro to, že olivy a kukuřice mají dost výraznou chuť a také pro to, že papričky jsou dostatečně šťavnaté.



čtvrtek 14. ledna 2016

Jak jsem se dostala k běhání a jak to se mnou vypadá teď

Ráda bych napsala, že jsem k běhu inklinovala už od raného dětství. Ale nebylo tomu tak. Vlastně jsem běh docela nesnášela. Když jsem měla na základní škole uběhnout kilometr, myslela jsem, že vypustím duši (nemluvě o tom, že jsem ten kilometr v podstatě spíše odchodila). Byla jsem takový líný buřtík, ale nemůžu říci, že by mě sport jako takový nebavil. Ráda jsem jezdila na kole (kterému se teď paradoxně vyhýbám), na kolečkových bruslích a milovala jsem plavání. A o pár let později, kdy jsme o tělocviku v prvním ročníku střední školy chodili plavat, jsem byla asi jediná, komu to nevadilo.

Ale zpět k běhání - co si pamatuji, tak moji lásku (nebo spíše velmi pomalu klíčící semínko zájmu) k běhání ve mě vzbudila moje mamka, která chodila pravidelně běhat kolečka do parku dávno před tím, než jsem tam já někdy v šesté třídě začala chodit s tělocvikem. Po pár letech jsem se k mamce na chvíli přidala, a začalo mě to bavit. Docela rychle mě to ale zase bavit přestalo, jelikož jsem nikdy nezvládla běžet tak dlouho, jako ona.

Pak zase bylo období, kdy jsem na běhání pozapomněla. Asi ve druhém ročníku střední školy mamka objevila spinning, kam jsme začaly chodit spolu. A chodíme tam dodnes, i když ne už tak často jako dřív (teď si uvědomuji, že už je to asi deset let a chce se mi brečet :)).

Běhání jsem rozjela ve větším v podstatě s nástupem na vysokou školu, protože jsem se potřebovala uvolnit a hlavně se pořádně protáhnout, protože když jsem zrovna neseděla na přednášce, nebo na semináři, seděla jsem pro změnu doma nad skripty, nebo nad nějakou esejí (a spinning jednou týdně byl jako plivnutí do moře).

Když si vzpomenu na své začátky, kdy jsem uběhla necelé dva kilometry a připadala jsem si jako mistr světa (omeleta), musím se sama sobě smát. Postupně jsem to navýšila asi na tři kilometry, a pak na pět. A po čase jsem si zkusila svůj první závod na pět kilometrů a běhala jsem asi pětkrát týdně.

Jenže to už bylo na magisterském studiu, ze kterého jsem půl roku strávila na Erasmu (kde jsem nic nenaběhala) a pak nadešel čas státnic a zase jsem seděla doma na zadku. Potom jsem si našla práci a seděla jsem zase tam (skoro to vypadá, že jsem svůj život zatím spíš proseděla). Hned po dvou týdnech nástupu do práce jsem jela na měsíc na služební cestu do Rakouska, kde jsem se zaučovala a ještě jsem do firmy musela dojíždět asi 40 km. Než jsem se vždycky dostala na hotel, byla jsem z celého dne tak vyčerpaná, že už jsem se na nic nezmohla. Což moje běžecké ambice dost utlumilo.

Po návratu ze služební cesty jsem se snažila chodit běhat tak často, jak jsem jen mohla, ale nebylo to úplně ono. Sedavé zaměstnání mě začalo pomalu dostávat do svých spárů a přidalo se nezdravé stravování. Už už se ze mě začal zase stávat ten líný buřtík, ale pak jsem zase jednou pořádně vyběhla a začalo mě to znovu opravdu bavit.

To co mě ale nejvíc nakoplo byla běžecká štafeta, kde jsem běžela 7 km. V té době jsem si myslela, že jsem na tom dobře, ale opak byl pravdou. Nezaběhla jsem úplně nejhorší čas, ale ani nijak skvělý, a když jsem potom viděla jednu svojí (jemně řečeno "velice nelichotivou") fotku ze závodu, rozhodla jsem se, že to tak nemůžu nechat a že tentokrát mě už v běhání nic nezastaví - tedy pokud si nezlomím nohu nebo tak něco.

Teď už bez problémů běhám 10 km a v dohledné době si plánuji trasu prodloužit. A když se začalo brzy stmívat, koupila jsem si permanentku do fitnessu a chodím tam v pracovních dnech na pás (přestože jsem tvrdila, že do fitka mě nikdy nikdo nedostane) a na nic už se nevymlouvám.

Doufám, že se vám článek líbil, protože o běhání toho chci napsat ještě hodně. Tak se mějte!












úterý 12. ledna 2016

Pečené papriky

Jako malá jsem papriku neměla ráda, zatímco dnes je to právě naopak. Mojí nejoblíbenější je červená kapie. A právě z kapií si dnes připravíme jednoduchý, ale chutný pokrm

Suroviny:


  • 5 paprik
  • olivový olej

1. Papriky rozpůlíme, zbavíme je stopek a semínek. Potom papriky rozložíme na plech vydlabanou částí dolů a vložíme do trouby. 

2. Papriky pečeme asi na 200°C, v troubě nejlépe na nastavení"gril", případně rovnou na grilu, jestliže jej vlastníme.

3. Papriky vyndáme, až když je slupka hnědá a začíná praskat a oddělovat se od papriky.



4. Po vyndání z trouby necháme papriky vychladnout a oloupeme je. Pak je nakrájíme na kostičky, nebo plátky, vložíme je do vhodné nádoby a zakápneme trochou oleje.

5. Nádobku uzavřeme a vložíme do lednice, kde papriky necháme několik hodin, nejlépe však přes noc. Papriky pustí šťávu.

Pečené papriky se mohou jíst jen tak, s pečivem (třeba jako ozdoba na chlebíčky s pomazánkou), anebo je můžeme přidat do zeleninového salátu.



Obměny:

Papriky nesolím, ani na ně nepoužívám žádné koření, protože podle mě mají dobrou chuť samy o sobě; vám ale nic nebrání přidat si do nich co je libo, třeba trochu česnekové pasty. Pokrm samozřejmě nemusíte omezovat jen kapiemi.


Faktické okénko:

Paprika obsahuje velké množství vitaminu C, dokonce mnohem větší než pomeranče, které jsou s tímto vitaminem spojovány asi nejčastěji.


sobota 9. ledna 2016

Brokolicová polévka

Brokolice mi moc chutná, občas jí jím jen samotnou, uvařenou. Dnes vám ale ukáži, jak brokolici zpracovávám na polévku.

Suroviny:


  • 1 brokolice (asi 400 g)
  • 1 stroužek česneku
  • 1 lžička rýžové smetany 
  • sůl, pepř
  • kari 
  • petrželka
  • voda 

1. Brokolici rozdělíme na jednotlivé růžičky a mezitím dáme ve větším hrnci vařit vodu. Když začne voda vřít, vhodíme do ní brokolici a vaříme, dokud nezměkne (to vyzkoušíme jednoduše vidličkou).

2. Až brokolice dostatečně změkne, scedíme ji a necháme si asi tři naběračky vody, ve které se brokolice vařila, stranou. Brokolici vložíme zpět do hrnce, osolíme, opepříme, přidáme trochu kari a petrželky a vše zalijeme vodou, kterou jsem si nechali stranou (nebo zeleninovým vývarem, pokud jej máme k dispozici).

3. Nyní brokolici s vodou a kořením rozmixujeme buď pomocí tyčového mixéru, anebo vše vložíme do mixéru stolního. Doporučuji vodu (vývar) přilévat raději postupně, abyste dosáhli požadované hustoty.

4. Rozmixovanou směs vrátíme zpět na sporák, vhodíme do ní česnek nakrájený nadrobno (nebo prolisovaný), přidáme rýžovou smetanu a ještě chvíli povaříme. A je to!



Možné variace receptu:

Rýžovou smetanu (použila jsem zn. Alpro, která je dostupná např. v DM drogerii) můžeme nahradit jinou rostlinnou smetanou, ale lze ji i úplně vynechat. Stejně tak jako česnek. Jestliže ale patříte mezi milovníky česneku, samozřejmě ho můžete přidat trochu víc. Dávejte si ale pozor, aby chuť česneku nepřebila brokolici.

Polévku jím nejčastěji jen tak, ale s křupavým pečivem chutná také moc dobře. Jako ozdobu jsem tentokrát zvolila trochu kukuřice, lze ji obměnit i opečenými kostičkami pečiva.


Faktické okénko

Věděli jste, že brokolice na 100 g obsahuje skoro stejně vápníku jako kravské mléko?


Nákup a skladování

Brokolici si před koupí pořádně prohlédněte. Musí být pěkně zelená, bez zažloutlých, nebo dokonce zahnědlých míst. Nekupujte ani brokolici, která má na růžičkách skvrny. Stonek by měl být pěkně pevný, růžičky by neměly odpadávat.

Brokolici můžete bez výčitek uložit do lednice, nejlépe do šuplíku na zeleninu, kde vydrží několik dní. Mějte také na paměti, že brokolice nesnáší vlhko, proto jí vždy myjte až těsně před vařením.




čtvrtek 7. ledna 2016

Jak jsem se dostala k rostlinné stravě a nad čím teď přemýšlím

Také se vám občas stává,  že si na YouTube prohlížíte různá videa a dostanete se k něčemu, co jste původně vůbec nezamýšleli hledat? Nějak takhle jsem se dostala k pár videím o rostlinné stravě. Samozřejmě už jsem dávno věděla, kdo je vegan, ale většinou jsem si představila nějakého bláznivého hipíka, který běhá po městě s transparenty proti nošení kožešin a na závěr si nechá veřejně oholit hlavu, aby lidem ukázal, jak hrozně se ke zvířatům chováme. A asi jako spousta ostatních, jsem si vegany vložila do škatulky "magoři".

Když jsem se ale o téma veganství (především v rámci stravy) začala zajímat víc, zjistila jsem, že oni to zase takoví magoři nejsou. Aspoň ne všichni. A že rostlinná strava může přinášet velké benefity pro zdraví i pro celkovou výkonnost, třebaže někteří tvrdí, že vegani mají nedostatek proteinu, bílkovin a dalších důležitých látek. Skvělé je to, že rostlinnou stravou se zabývají opravdoví odborníci; nejedná se tedy o informace ve smyslu "prý", "údajně", "říká se", ale o fakta podložená výzkumy a testováním (prováděným na lidech, ha ha ha). Nejvíc teď asi sleduji doktora Neala Barnarda, který má velmi zajímavé a poutavé přednášky volně dostupné na internetu. Zabývá se mimo jiné i výzkumem, jak rostlinnou stravou odvrátit nejrůznější nemoci (jeho výzkumy například ukázaly pozitivní vliv na léčbu cukrovky). Mezi další odborníky zabývající se rostlinnou výživou a veganstvím patří např. Dr. John A. McDougall, nebo Dr. Michael Greger.

No a tak jsem četla, sledovala videa a rozhodla se to vyzkoušet. Tady musím zcela upřímně poznamenat, že jsem se nejvíce zaměřovala na výhody stravy, které prospějí mně a mému organismu - prevenci různých zdravotních problémů a chorob (vysoký cholesterol, osteoporóza, rakovina), celkové zlepšení jídelníčku (např. více vitamínů a minerálů), získání a udržení si normální váhy, dostatek energie atd. Záchrana zvířat a životního prostředí pro mě byla už jen takovou třešinkou na dortu. Jsem si jistá, že ze mě nikdy nebude aktivista, který se účastní demonstrací za práva zvířat a stojí celý den nahý na Václavském náměstí s nápisem "Maso je vražda", aby upoutal pozornost veřejnosti, ale už nějakou dobu o těchto záležitostech přemýšlím. Proč prohlašujeme, že zabíjet a jíst psy je nechutné, ale sníst kus hovězího nám nepřijde ani trochu zvláštní?  A proč dobrovolně konzumujeme produkty, které nám neprospívají a mají na svědomí mnohé zdravotní problémy, které nás trápí? 

Já se po několika měsících na rostlinné stravě cítím mnohem lépe. Jak fyzicky, tak psychicky. V současné době si nepočítám kalorie, prostě jím, když mám hlad, a nemám výčitky, že sním dva banány najednou, zatímco dřív by mě to trápilo. Jediné na co si dávám pozor je, abych jedla pestrou stravu a dodávala tělu vše, co potřebuje.

A přestože si mnoho lidí myslí, že vegan vlastně nemůže jíst nic, opak je pravdou - mně rostlinná strava otevřela obzory, zkouším různé nové druhy ovoce a zeleniny, víc přemýšlím nad tím, co vlastně jím. Mléčné výrobky, maso a vejce jsem přestala jíst téměř ze dne na den. A nic z toho mi nechybí, i když jsem vajíčka a maso jedla téměř každý den.

Začínám být také skeptičtější k informacím, respektive obecným pravdám. Třeba, že bez masa není protein, bez mléka vápník. Což ale není pravda. Věděli jste například, že podobný obsah vápníku jako kravské mléko má i brokolice nebo kapusta? A že třeba květák je na tom ještě o něco lépe?

Moje cesta za poznáním začala teprve nedávno, ale určitě v ní hodlám vytrvat. Budu ráda, pokud vás můj blog inspiruje, ať už ke změně jídelníčku, nebo vyzkoušení jednoduchých receptů.






úterý 5. ledna 2016

Čočka nakyselo

Čočku zbožňuji odjakživa a poslední dobou se na mém jídelníčku objevuje stále častěji. Dnes vám ukážu, jak si jí připravuji nejčastěji.

Většinou používám červenou čočku, ale tentokrát jsem k ní přisypala i černou, a konečný pokrm tak vypadá, jako kdyby byl ve skutečnosti uvařen z čočky hnědé, která je podle mě u nás asi nejrozšířenější. Červená a černá čočka mají tu výhodu, že se před vařením nemusí namáčet a ani samotné vaření netrvá nijak dlouho, což mě právě od vaření "klasické" čočky vždycky dost odrazovalo. Červená čočka je také údajně jediný druh, který po konzumaci nenadýmá.

Suroviny:


  • 1 šálek červené čočky
  • 1 šálek černé čočky
  • ocet
  • sůl, pepř

1. Čočku nasypu do hrnce a zaliji studenou vodou - většinou používám cca 1,5 šálku vody na 1 šálek čočky.

2. Když čočka začne bublat, ztlumím trochu sporák a vařím, dokud není čočka měkká. Červená čočka se uvaří trochu rychleji, což ale není na škodu, protože nám pomůže dosáhnout požadované hustoty (pokud se vám v této fázi bude zdát, že se voda odpařila příliš rychle, nebojte se ještě trochu do čočky přilít).

3. Na závěr čočku osolím, opepřím a přiliji trochu octa. Pořádně zamíchám, případně ještě dosolím a přidám ocet.



Občas ještě osmažím trochu nakrájené cibule a buď ji vmíchám přímo do čočky, nebo jí jen čočku ozdobím. K čočce je spousta lidí zvyklá jíst pečivo, ale já ji většinou sním jen tak, případně s trochou zeleninového salátu.

Faktické okénko


Čočka je velice dobrým zdrojem bílkovin; zdroje se v konkrétních číslech trochu liší, ale na 100 g je to vždy minimálně 20 g.




sobota 2. ledna 2016

Olivová pomazánka

Dnes vám přináším recept na výbornou (a vlastně až směšně jednoduchou) pomazánku, která určitě zachutná všem milovníků těchto lahodných kuliček.


Suroviny:


  • 200 g černých oliv ve slaném nálevu
  • lžička olivového oleje
  • lžička lněných semínek 
  • pepř
1. Okapané olivy, olej a lněná semínka dáme do mixéru a mixujeme dokud nám nevznikne pěkná, dobře roztíratelná konzistence pomazánky.


2. Do pomazánky nasypeme pepř a důkladně promícháme. A je to!

Pomazánka je výborná na tmavém, opečeném chlebu. Dá se použít i jako základ na chlebíčky; já jsem ty svoje ozdobila jednoduše - nakládanou papričkou. A přesto, že pomazánka vypadá trochu nevzhledně, je opravdu moc dobrá.


Další varianty:

Do pomazánky můžeme přidat i česnek; v tomto případě vhodíme stroužek česneku do mixéru ke zbylým surovinám a vše umixujeme dohladka. Lněné semínko lze bez problému vynechat, případně nahradit něčím jiným (sezamem, semínky chia atd.).


Faktické okénko

Lněné semínko je oblíbené především díky obsahu vlákniny, která pomáhá v boji proti zácpě. Je ale třeba vědět, že se semínko se musí před konzumací pořádně rozkousat (což není úplně jednoduché), anebo rozdrtit. V opačném případě semínkem zbytečně plýtváme, protože jen bez užitku projde naším trávicím traktem.