neděle 14. října 2018

Cuketovo-bramborový koláč

Nedávno jsem si vzpomněla na to, jak jsme doma (nejen) v létě často pekli bramborovou buchtu, cmundu. Tak jsem se jí trochu inspirovala, a přidala cuketu.

Na kulatou formu s průměrem 30 cm:

  • 350 g cukety
  • 150 g brambor
  • 150 g hladké mouky
  • 50 ml rostlinného oleje
  • 1/2 sáčku prášku do pečiva
  • 1 lžička soli

1.
Brambory a cuketu (oboje syrové) nastrouháme nahrubo.

2. K nastrouhané zelenině přidáme mouku, olej a prášek do pečiva.

3. Těsto důkladně promícháme, nandáme na formu vymazanou olejem, a pečeme asi 20 minut na 180°C, dokud koláč není na povrchu pěkně zlatavý.


Tipy


Pokud chcete koláč ještě vylepšit, přidejte do těsta na kostičky nakrájený uzený tempeh nebo tofu.

neděle 30. září 2018

Ovesná kaše do skleničky: jen 2 ingredience

Během týdne většinou snídám až v práci. Jednak se mi nikdy ráno nechce vstávat, a tak snídani nestíhám, anebo mám naplánované cvičení, před kterým většinou nejím. O to větší chuť (a hlad) mám potom; a je vždycky skvělé, když nemusím nic připravovat, protože snídani jenom vytáhnu z batohu.

Tahle kaše je skvělá v tom, že její příprava zabere jen chvilku, a navíc základem jsou pouhé dvě ingredience. A ráno už jen jako když najdete. Vlastně najdete doopravdy; a tím lépe, ne?

  • ovesné vločky
  • rostlinné mléko

V úvodu jsem zapomněla zmínit, že na přípravu kaše nebudete potřebovat ani nic vážit. Vše záleží na velikosti nádobky, ve které chcete kaši mít - já si kaši připravuji do klasické zavařovací sklenice.


Do poloviny nádobky nasypte ovesné vločky a zalijte je mlékem až k okraji. Potom nádobku zavřete, a pořádně obsah protřepte, aby vám vločky nezůstaly nalepené na dně. Nádobku dejte do lednice, a ráno si ji vyzvedněte. Hotovo! 😊

Moje tipy

Tato kaše je opravdu pouhým základem, přidat si do ní můžete samozřejmě i více věcí - ovoce, chia semínka (pozor, hodně nasáknou, bude pak potřeba upravit poměr vloček a mléka), oříšky, skořici atd.




pondělí 24. září 2018

Náhodně Zero Waste: 8 tipů pro každého

Určitě si také všímáte, že se kolem nás rozmáhá Zero Waste vlna. Ti, kteří tomuto životnímu stylu podlehli, se snaží zminimalizovat množství odpadu, které denně vyprodukují, aby tak pomohli životnímu prostředí; a vlastně i sobě.

Někteří Zero Waste nadšenci to dotáhli tak daleko, že se jejich odpad (za týden, měsíc, atd.) vejde třeba jen do jedné zavařovačky; a na to si vzpomenu vždy, když procházím kolem naší popelnice a modlím se, aby nám ji ve stanovený termín nezapomněli vyvézt.

Nedávno jsem, jen tak pro zajímavost, shlédla pár videí s tipy, jak být Zero Waste, nebo se tomu alespoň přiblížit. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že spousta věcí, které běžně dělám, patří k Zero Waste životnímu stylu. Byl to stejně příjemný pocit, jako když v obchodě objevím něco, o čem si celou dobu myslím, že obsahuje živočišné složky, a ono tomu tak není.

Přestože můj život má do Zero Waste specialisty daleko, rozhodla jsem se s vámi tedy sdílet svoje aktivity, kterými přispívám k redukci odpadu, respektive jeho nevytváření.

1) Lahev na pití


Přiznávám se, že prvotním důvodem pro pořízení si vlastní lahve na pití nebylo ani tak ekologické, jako spíše ekonomické hledisko. No uznejte, kdo by chtěl denně utrácet desítky korun za nápoje v plastové lahvi; korunka ke korunce, znáte to 😉

Už asi dva roky používám skleněnou lahev Retap, která dobře těsní, ničím nenačichne, a navíc ji lze mýt v myčce. To, že v případě rozbití dostanete úplně novou (a zaplatíte jenom poštovné) je jen pomyslnou třešničkou na dortu.

2) Textilní tašky


Nošení "igelitky" jsem nenáviděla snad už od dětství; možná i pro to, že jsme vždycky na nákupy nosili tašky textilní (což je důkaz, že jakési Zero Waste jsme v České republice tvořili už před desítkami let, ha ha) a igelitovou tašku jsme využívali na špinavou práci, třeba pro přenášení zpocených věcí z posilovny.

Tašky na nákupy a jiné potřeby si šiji sama. Při jejich vytváření se snažím o to, abych alespoň na část každé tašky využila staré oblečení a dostala tak textilní odpad znovu do oběhu.


Veděli jste, že taška se dá jednoduše vyrobit i ze starého trika? Jednoduchý návod najdete tady

3) Krabičky na obědy


S krabičkami na obědy jsem začala z úplně stejného důvodu jako s lahví na pití. Někdy si sice oběd do práce uvařím, ale většinou si pro něj chodím do nedalekého bistra. To si pak s sebou beru svoje krabičky, abych zbytečně nevyhazovala peníze za takovou "jednorázovku".

Navíc jsem si teď pořídila krabičku skleněnou, která je na teplé jídlo úplně ideální. Nezachycuje pachy z jídel, ani z myčky, a nemám s ní pocit, že si společně s jídlem dávám do pusy i kousky roztaveného plastu.

4) Kelímek na kávu


Věděli jste, jak je velmi neekologické pít kávu z kelímku, který dostanete v kavárně/z automatu? Já jsem si vždycky říkala, že kelímek je přece z papíru, takže no problem. Ale on to problém je, a jaký! Kelímky na nápoje se totiž vyrábí ze speciálního papíru, aby přes ně tekutina neprosakovala. Tento papír už ale nejde dál zrecyklovat a rozložení takového kelímku může trvat i dvacet let.

Já si dávám kávu většinou doma, nebo při posezení v kavárně, takže klasicky, do hrnečku. Ale i tak si ji někdy chci vzít s sebou - třeba když jdu na farmářské trhy. A na to mám svůj vlastní kelímek (eccofee cup). Některé kavárny dokonce dávají na kávu i malou slevu, pokud nevyužijete jejich "to go" nádobku.

5) Druhá šance potravinám


Snažím se využívat i ty potraviny, které už nejsou v perfektním stavu. A tak, když v lednici objevím zapomenutou zeleninu, která již není příliš čerstvá, uvařím z ní směs k rýži. Natlučená jablka odšťavním. Rostlinné mléko po datu spotřeby použiji do těsta; a tak dál.



Ideální je samozřejmě nakupovat potraviny tak, aby je člověk zvládnul zkonzumovat ještě když jsou čerstvé. Což se mně zatím na 100% nedaří; a tak zatím hledám i jiné cesty.

6) Second hand věci


Second hand nemusí být jenom oblečení, já třeba ráda nakupuji v antikvariátech, i když vůni zbrusu nové knížky se jen tak něco nevyrovná.

Výhodou věcí z druhé ruky není jen to, že jejich nákupem prodlužujete jejich životní cyklus a přispíváte tak minimalizaci odpadu, příjemnou součástí je i nižší pořizovací cena.

7) Brčka


Tenhle bod je vlastně trochu podvod 😊 Vychází totiž čistě z toho, že brčka prostě nerada používám a nevidím v jejich existenci smysl (možná pro to, že nepoužívám rtěnku?). A když mám žízeň, chci se napít pořádně - v tom mi by mi brčko akorát překáželo.

8) Vědomé nakupování


Vědomým nakupováním myslím především "nekupovat nesmysly". Nechci být zahlcena věcmi, které jsou mi úplně k ničemu a skončily mi v košíku, protože se mi líbily/přišly mi jako super vychytávky/byly levné/mohly by se někdy hodit. Věci, které jsem prostě měla potřebu v tu chvíli vlastnit. Díky tomu se mi doma sešel nůž na máslo (haha), na dýni, na loupání rajčat, a nakonec na všechno používám jenom dva, a to úplně obyčejné.

Do této kategorie patří i nejrůznější dekorace do bytu (vázičky, postavičky z porcelánu, stojany na svíčky), papírenské zboží (fixy ve všech možných odstínech, lepítka, sešity) a další. Takovým nákupům už se teď vyhýbám.



A co vy, děláte něco "náhodně Zero Waste"? Napište do komentářů 👍



neděle 16. září 2018

Jablkový koláč (bez lepku)

V září je všude spousta jablek - nebo alespoň mě se tak zdá. Sice na zahradě jabloň nemáme, ale kdo z mého okolí ano, ten se snaží nadbytku úrody zbavit. A já jejich nabídku neodmítám; proto se mi také doma sešly dva plné košíky. Část jsem se rozhodla odšťavnit, a zbytek dát na koláč.

A protože měli v obchodě zrovna zlevněnou rýžovou mouku, vzala jsem jí, abych upekla koláč bezlepkový.

Na formu cca 30 cm průměr:

  • 300g bezlepkové mouky (viz. Moje tipy)
  • 6 jablek
  • 2 lžíce třtinového cukru
  • 150 ml rostlinného mléka
  • 20 ml rostlinného oleje
  • 1 lžička prášku do pečiva
  • 2 lžičky skořice
  • 1 lžička koření do perníku 

1. Jablka umyjeme, zbavíme jádřinců, a nakrájíme na menší kostičky, nebo plátky.

2. V míse smícháme mouku, prášek do pečiva, jednu lžičku skořice, jednu lžíci cukru, a promícháme.

3. K sypkým ingrediencím přidáme mléko a olej. Celou směs znovu promícháme - těsto se bude trochu drobit, ale toho se není třeba obávat.

4. Do zapékací mísy namačkáme těsto, poklademe jej kousky jablek, a vše posypeme jednou lžící cukru a zbytkem skořice.

5. Koláč vložíme do předem vyhřáté trouby a pečeme ho asi 20 - 30 minut na 170 °C.




Moje tipy:

Bezlepková mouka - použila jsem směs rýžové a kukuřičné mouky. Rýžové 200 g, kukuřičné 100 g, protože kukuřičná mouka má docela výraznou chuť.

Pokud nepotřebujete mít nutně bezlepkový koláč, ale přece jen nechcete použít klasickou mouku, můžete těsto doplnit ovesnými vločkami, např. 250 g bezlepkové mouky + 50 g ovesných vloček (jemných, nebo namletých).

Na koláč se dá použít v podstatě jakékoliv ovoce - hrušky, meruňky, švestky; prostě to, co zrovna doma máte.

Cukru můžete přidat i ubrat podle libosti; záleží i na tom, jak sladké, nebo kyselé ovoce máte.

neděle 3. června 2018

Tofu směs (snídaně nebo brunch)

Tofu směs je skvělá vydatná snídaně i brunch. Já si ji vařím většinou o víkendu, když se mi nepodaří brzo vstát, a tak snídani rovnou přeskočím.

Pro 1 osobu

  • 1 balení silken tofu (125 g)
  • 1 lžička kurkumy
  • 1/4 lžičky sladké papriky (i uzené)
  • 20 g uzeného tofu
  • 1 menší list kadeřávku
  • sojová omáčka
  • sůl, pepř
  • olej
1. Uzené tofu nakrájíme na malé kousky, vložíme do mističky a zakapeme sojovou omáčkou. Necháme odpočívat asi deset minut.

2. Na pánvi rozpálíme olej a nasypeme do něj uzené tofu. Když začne hnědnout, přidáme k němu silken tofu, nasypeme papriku, kurkumu, sůl a pepř. Důkladně zamícháme.

3. Mícháme ještě pár minut, dokud není směs kompaktní. Na závěr do pánve nasypeme kadeřávek, který jsme si před tím pokrájeli na menší kousky.



Moje tipy

Silken tofu vytvoří takovou kašičku; pokud chceme více struktury, použijeme klasické tofu (raději měkčí).

Pro vajíčkovou chuť přidejte do směsi černou himalájskou sůl.

Kadeřávek lze nahradit třeba listovým špenátem. Do směsi můžete přidat i jiné ingredience, než jsou uvedeny v receptu - rajče, papriku, tofupárek atd.

sobota 12. května 2018

Zapečený lilek s paprikou a fazolemi

Tento recept vznikl z nouze (vlastně jako skoro všechno, co vařím, haha), když jsem zjistila, že mám v lednici dva lilky, které už mají to nejlepší téměř za sebou. Tak jsem k nim přidala papriku a pár dalších ingrediencí, a jídlo bylo na světě.

  • 2 lilky
  • 2 papriky 
  • 1 cibule
  • 5 lžic rajčatové omáčky, nebo pasírovaných rajčat
  • 50 g fazolí (předvařených, nebo konzervovaných)
  • lžíce bylinek (čerstvých nasekaných/sušených)
  • sůl, pepř
  • lžička sladké papriky
  • olej

1. Lilky nakrájíme na tenké plátky, papriky a cibuli na kolečka, která překrojíme ještě na půlku. Posypeme je solí, pepří a sladkou paprikou a promícháme.

2. Mezitím si vytřeme pekáček (nebo jinou vhodnou nádobu) olejem, a začneme do něj postupně skládat nakrájený lilek, papriku a cibuli. Potom k nim nasypeme fazole.

3. Rajčatovou omáčku naředíme trochou vody a přidáme do ní bylinky. Touto šťávou přelijeme zeleninu s fazolemi v pekáčku.

4. Směs vložíme do trouby a pečeme cca na 180°C asi 20 minut, dokud zelenina dostatečně nezměkne.


Tipy

Pokud se vám fazole začnou připékat, přikryjte pekáček pokličkou, nebo alobalem.

Hotové jídlo můžete posypat lahůdkovým droždím, dostane zajímavější chuť.


sobota 21. dubna 2018

Kořeněná pomerančová šťáva

Přišlo konečně jaro a s ním i oteplení, takže je potřeba mít po ruce nějaké to osvěžení. A proč ne třeba pomerančovou šťávu s kořením?
  • 1 kg pomerančů
  • 0,5 kg jablek
  • 1 celá skořice 
  • 1/2 lžičky mleté skořice
  • 6 ks hřebíčku
  • 4 ks kardamomu
  • kousek zázvoru

1. Odšťavníme pomeranče, jablka a zázvor. Vše pořádně promícháme.

2. Přidáme skořici, hřebíček a kardamom (pro intenzivnější chuť je před tím můžeme rozmělnit v hmoždíři).

3. Ochucenou šťávu dáme do lednice, a necháme ji odležet nejlépe do druhého dne. Před podáváním, můžeme ještě šťávu posypat trochou mleté skořice.


Moje tipy 


Poměr ovoce můžete samozřejmě obměňovat podle libosti. V receptu neuvádím, kolik ml bude mít výsledná šťáva, protože záleží na tom, na jak šťavnaté pomeranče narazíte, jak tlustou budou mít slupku atd.

Pokud nemáte odšťavňovač, můžete si prostě jen namíchat jablečný mošt s pomerančovou šťávou/džusem 😊

sobota 14. dubna 2018

Pomazánka z červené řepy s bylinkami

Dnes tu mám něco pro milovníky červené řepy. Já jsem si jí velmi oblíbila a často jí jím i syrovou; stejně tak jsem jí dávala i do pomazánky. Jednou jsem ale zkusila řepu upéct, a pomazánka zase dostala úplně jiný říz.

Pro 3 - 4 osoby:


  • 2 červené řepy
  • 2 lžíce sojanézy
  • 1 lžíce oleje
  • sůl, pepř
  • bylinky podle chuti (libeček, petržel, apod.)

1. Každou řepu rozkrojíme asi na čtyři kusy, které vložíme do misky. Do ní přidáme olej, sůl a pepř.

2. Předehřejeme si troubu na 200 °C. Mezitím si vyložíme plech pečícím papírem a na něj dáme řepu.

3. Pečeme asi 30 minut, dokud není řepa měkká.

4. Řepu vyndáme z trouby a necháme jí vychladnout. Potom jí nastrouháme na malých "slzičkách" na struhadle.

5. K nastrouhané řepě přidáme sojanézu a bylinky. Pečlivě promícháme, a dáme ještě alespoň na půl hodinky vychladit do lednice.

A je to!


Moje tipy


Bylinky můžeme použít čerstvé, ale i sušené. Já jsem naposledy použila směs Vše v zeleném od zn. Sonnentor.

Řepu místo pečení můžeme i uvařit, syrová varianta bude ale určitě nejzdravější.

Pomazánka se dá dobře použít i jako dip.


sobota 7. dubna 2018

Taška ze starého trička ve 4 snadných krocích

Dnes pro vás, překvapivě, nemám žádný recept (ne, vážně, doufám, že to pro vás překvapivé je). Mám krátký návod na to, jak zrecyklovat, respektive upcyklovat staré tričko do nákupní (skladovací, přenášecí apod.) tašky.

Oblečení, které už nenosím, ale je stále v dobrém stavu, nikdy nevyhazuji. Dříve jsem ho dost rozprodávala po bazarech, ale teď už na to nemám tolik času (čti "jsem na to příliš líná"). Nemám ani nikoho, kdo by po mě oblečení dědil (a asi bych to ani nikomu jen tak nenutila, protože si pamatuji, jak jsem nesnášela nosit věci po sestřence), a rozstřihávat svoje staré, ale většinou oblíbené, kousky oblečení na hadry je mi docela líto. Takže je většinou dám na charitu nehledě na to, že občas narazím na názor "oni si ty lepší věci pracovníci charit přeberou, a pak je prodají". Nevím, jestli je to pravda, a tak ani nepátrám po tom, zda se na mnou odložených tričkách, kalhotách a dalších, někdo obohacuje (protože prodat dva páry pět let starých kalhot, i když nepoškozených, musí být kšeft roku, haha), prostě jen doufám, že moje věci neskončí v popelnici, byť i rukou někoho jiného.

Ale někdy (no dobře, tak celkem často) se mi stane, že si s nějakým kouskem svého šatníku vytvořím velmi přátelský vztah, a i když mi daná věc nesedí, nebo mi už není, nedokážu se jí vzdát. A takhle vznikla i moje taška - návod, který vám ukážu je velmi jednoduchý, a je jedním z mnoha, kterým dokážete tašku z trička vykouzlit. Vybrala jsem ho pro to, že mi připadá ze všech nejrychlejší a nejmíň obtížný; nepotřebujete žádné speciální vybavení, ani šicí dovednosti.

Krok č. 1 - najděte vhodné tričko


Může být to, které nenosíte, ale máte pro vás citovou hodnotu, anebo ho prostě jen nechcete vyhazovat. Hodí se i tričko, které byste si na sebe normálně nevzali, ale líbí se vám potisk, nebo jste naštvaní na rodiče/sourozence/partnera, a chcete jim "zničit" jejich oblíbený kousek (muhehe).

Ideální je pevnější tričko z bavlny ve větší velikosti (pokud ale chcete jenom taštičku na nějaké drobnosti, klidně vezměte i menší) a pokud možno nestrečové - sice to není zásadní problém, ale počítejte s tím, že se bude taška bude potom se zátěží vytahovat.

Dále budete potřebovat nůžky, fixu, jehlu a nit nebo šicí stroj, případně lepidlo na textil.

Krok č. 2 - nakreslete si obrys tašky, a pak ho střihněte


Tričko polože obrázkem nahoru a zakreslete na něj obrys tašky (viz. obrázek; ať žije program Malování!), který budete potom stříhat. V podstatě tak z trička tvoříte tílko - odstřihněte látku kolem průramků (respektive rukávy) a zvětšete na triku výstřih. Já to většinou dělám od oka, ale můžete to udělat i následujícím způsobem: předkreslit a ustřihnout linii na jedné straně, potom triko přeložit v půlce (podle přerušované čáry na obrázku dole), a podle toho střihnout i druhý rukáv; tím docílíte toho, že taška bude více souměrná.


Moje tričko bylo docela dlouhé, a tak jsem ustřihla i pár čísel dole.


Krok č. 3 - tričko otočte naruby a zajistěte


Tričko, vlastně  teď už tílko, otočte naruby - spodek bude tvořit dno tašky, a tak je třeba obě vrstvy připevnit k sobě. Pokud budete používat šicí stroj, nebo šít tašku v ruce, zajistěte si spodní část špendlíky, nebo klipsy.


Krok č. 4 - dokončete dílo


Teď už zbývá jen poslední krok, který můžete zrealizovat dvěma, respektive třemi způsoby - buď sešijete spodek (znázorněno červenou linkou dole) ručně, nebo na šicím stroji, nebo si pomůžete lepidlem na textil. Pokud si vyberete lepidlo, nezapomeňte, že vrstva lepidla musí být na lícové straně (tedy té, která potom bude vidět). Při šití zase doporučuji projet šev alespoň dvakrát, aby taška vydržela i větší nápor.



Teď už tašku jenom otočte, a využijte podle potřeby!


pondělí 2. dubna 2018

Fazole v omáčce se zeleninou

Fazole se zeleninou jsou jednoduché na přípravu a rychle zasytí. Navíc se dají dobře jíst samotné, nebo i jen s kouskem pečiva; není třeba k nim vařit přílohu.


Na 2 - 3 porce:


  • 300 g máslových fazolí (z plechovky, nebo předem uvařených)
  • 1/2 menší cukety
  • 2 lžíce pasírovaných rajčat (příp. rajského protlaku)
  • 1 paprika
  • 1/2 lžičky sladké papriky
  • 1/2 lžičky sušeného česneku
  • 1/4 lžičky kari koření
  • hrst čerstvých bylinek (např. petržel, libeček, koriandr)
  • sůl, pepř
  • olej
  • voda

1. Na lžíci rozehřátého oleje nasypeme kari, sladkou papriku a česnek. Rychle promícháme a hned přidáme papriku, kterou jsme si předtím nakrájeli na kostičky.

2. Po pár minutách přidáme kousky cukety, podlijeme trochu vody (to můžeme udělat i později, kdykoliv se vám bude zdát, že se vám jí příliš odpařilo), a na mírném stupni teploty vaříme tak dlouho, dokud není zelenina měkká.

3. Potom k zelenině přisypeme fazole a přimícháme pasírovaná rajčata. 

4. Na závěr už stačí všechno jenom prohřát a celou směs promíchat s čerstvými bylinkami.




neděle 18. března 2018

Kořeněná paprika s portobellem

Když jsem v sobotu zvažovala, co si dám k obědu, přemýšlela jsem i nad plněným portobellem. Jenomže pak jsem trochu zlenivěla, a tak jsem jen k žampionu přidala pár paprik a trochu koření. A recept byl na světě (haha)...


Cca 2 porce

  • 1 velký portobello žampion 
  • 3 kapie 
  • 1 cibule
  • 1 rajče
  • 1 lžička sladké papriky
  • 1/2 - 1 lžička koření garam masala
  • 1/4 lžičky kurkumy
  • 1/4 lžičky sušeného česneku
  • voda/zeleninový vývar
  • sůl
  • olej

1.
 Žampion oloupeme a nakrájíme na menší kousky; papriky, cibuly a rajče na nudličky.

2. V hlubší pánvi rozpálíme olej, a dáme na něj smažit cibuli. Až začne trochu hnědnout, přisypeme k ní sladkou papriku, masalu, kurkumu a česnek.

3. Hned potom přidáme kousky portobella a promícháme, aby se žampiony obalil v koření. 

4. Asi po pěti minutách přidáme papriku a rajče. Rajče necháme téměř rozvařit, ale paprika by měla zůstat trochu křupavá.

5. Za občasného míchání vaříme ještě asi pět minut (do výše uvedené konzistence zeleniny) na mírném stupni teploty. V průběhu podlijeme trochou vody nebo zeleninového vývaru.



Tipy


Pokud máte, klidně do hotového jídla přidejte ještě nějakou čerstvou bylinku - petržel, nebo třeba koriandr.

pondělí 12. března 2018

Rychlá cizrna s tempehem

Asi to píšu pořád dokola, ale cizrna je podle mě prostě boží. Dá se z ní uvařit spoustu vynikajících pokrmů, ale zasytí vás i samotná, nebo jako jedna z ingrediencí zeleninového salátu. A taky obsahuje spoustu bílkovin!

Cizrna, kterou vám představím dnes, se dá připravit opravdu snadno a rychle. Hodí se k těstovinám, i k rýži, ale je dobrá i jen tak, samotná. Já si jí vařím většinou tehdy, když mi zbude nějaká příloha, ale nemám chuť na omáčku; a ani rizoto nebo těstovinový salát - protože tak nejčastěji zbytky rýže a těstoviny recykluji...

Cca 2 porce


  • 150 g cizrny (z plechovky, nebo předvařené)
  • 50 g uzeného tempehu
  • 1 cibule
  • 6 - 8 lžic pasírovaných rajčat
  • stroužek česneku
  • 1/2 lžičky sladké paprika 
  • 1/4 lžičky kari koření
  • čerstvá bazalka
  • olej
  • sůl, pepř

1.
 Na pánvi s olejem nejdříve osmahneme cibulku tak, aby změkla, ale příliš nezhnědla, a nebyla hořká.

2. Potom přisypeme koření (papriku a kari) a na mírném stupni teploty a chvilku restujeme.

3. Přidáme cizrnu (pokud používáme tu z plechovky, nejdřív jí zbavíme nálevu) a tempeh nakrájený na malé kostičky. Vše promícháme, a opékáme asi tři minuty.

4. Poté nakrájíme česnek nadrobno (nebo na slabé plátky) a dáme ho také na pánev. Hned na to zalijeme všechny ingredience pasírovanými rajčaty - protože neděláme omáčku, cizrna by se měla rajčaty spíše obalit; zamícháme a dochutíme solí a pepřem. 

5. Na závěr můžeme do jídla přidat ještě pár lístků bazalky.



Tipy

Sladkou papriku můžete použít i uzenou, dodá jídlu příjemnou chuť a příjemně doplní tempeh. Tempeh se dá nahradit i uzeným tofu, ale já osobně - pokud to jde - dávám přednost tempehu jak kvůli chuti, tak i konzistenci.


neděle 4. března 2018

Pěstování ze semínek - 7 věcí, na které si dávám pozor

Pěstování ze semínek je docela snadné, pokud si tedy nevyberete nějakou rostlinku, která má speciální nároky pro svůj růst. Což moje bylinky, rajčata, ani další plodiny určitě nejsou. To ale neznamená, že bych se nikdy nesetkala s neúspěchem - většinou jsem něco zanedbala, nebo podcenila. Ale jak se říká "chybami se člověk učí", a tak jsem se rozhodla, že se nebudu vzdávat předčasně. Udělala bych tak totiž tu největší chybu hned na začátku 😉

Z toho důvodu jsem sepsala 7 věcí, na které si už teď dávám pozor. A jelikož patřím spíše do skupiny amatérských zahrádkářů/experimentátorů, je dost možné, že se můj seznam do budoucna ještě rozroste.


1) Nákup příliš mnoha semínek


Dříve jsem semínka nakupovala dost neorganizovaně - šla jsem do obchodu, něco se mi tam zalíbilo, a skončilo to v košíku. Postupem času jsem zjistila, že mám doma asi padesát pytlíčků se semínky, o kterých jsem vlastně ani pořádně nevěděla, jaké mají nároky na růst, a ani jsem netušila, kam je vlastně všechny zasadím.

Důležité pro mě bylo i zjištění, že semínka mají omezenou životnost, a tak se může snadno stát, že po uplynutí jejich expirace už budou klíčit hůře, anebo vůbec. Už proto není dobré si semínka "křečkovat".


Nyní už si dělám rozpis toho, co chci pěstovat, kde, a kdy s tím začít, aby se mi nestalo, že budu na každém kroku v domě zakopávat o mini foliovníky a květináče.

2) Moc druhů najednou


Je nutné, aby měl výsev alespoň nějaký řád, především s ohledem na to, kolik máte doma místa, nebo jak velký prostor pro pěstování máte na zahradě k dispozici. Jak jsem psala výše, často jsem mívala velké oči a nakupovala semínka jako ve filmech Rychle a zběsile - pokud by se místo aut řídily nákupní vozíky a dráhou by byly uličky v zahradnictví.

A to se mi nevyplatilo, protože jsem už na přelomu března a dubna měla všude spoustu nádobek s klíčícími semínky, a nebylo kam dát ty další pro předpěstování v následujícím období. Nehledě na to, že kvůli nouzi s prostorem jsem některá semínky umísťovala na ne zrovna vhodná místa, a následky na sebe nenechaly dlouho čekat.

3) Nedodržování instrukcí


Naučila jsem se i to, že informace o pěstování na zadní části obalu semínek, která se dají koupit v obchodě, nejsou pro nic za nic. Ne že bych se zrovna pokoušela vysévat ředkvičky na záhon v prosinci, ale řekněme, že jsem občas některou z instrukcí trochu ignorovala, a nedopadlo to dobře.

Jedinou výjimkou jsou pro mě bylinky, které mám celoročně doma, a které tak vysévám v podstatě kdykoliv, protože mám doma po celý rok stejnou teplotu.

4) Velké množství semínek na jedno místo


I když se může stát, že ne všechna semínka vám vzklíčí, není třeba do každé nádobky nasypat hustou vrstvu - stačí jich tam dát pouze několik. Příliš hustě vyseté rostlinky si totiž mohou být nepříjemnou konkurencí při růstu, a budou se vám později i hůře rozdělovat.


5) Málo světla


Kromě tepla a pravidelné zálivky, semínka potřebují i dostatek světla, aby mohla dobře růst. Úplně nejlepší je květináčky postavit na okno - dejte si ale pozor, aby u nich nebyla příliš zima. Nedostatek světla většinou poznáte tak, že příliš rychle vytahují do výšky.

6) Špatné zalévání


Aby semínka dobře naklíčila, je nutné dát jim dostatek závlahy; substrát by určitě neměl vysychat. Důležité je i náčiní, které na zalévání používáte. Mně se osvědčil malý kropáček, nebo i rozprašovač - když jsem totiž používala konvičku bez jakéhokoliv nástavce, velký proud často semínka vyplavil, nebo vyplavil substrát.

7) Netrpělivost


Ze začátku byla netrpělivost mým největším nepřítelem. Zdálo se mi, že moje rostlinky nerostou tak rychle, jak jsem si představovala, a přestávalo mě to bavit. Časem jsem se ale naučila respektovat, že každé semínko klíčí jinak dlouho, a to, že ani po dvou týdnech se mi v květináčku nic nezazelená, neznamená, že je vše ztraceno. Některá semínka potřebují mnohem delší dobu na to, aby naklíčila.


Pokud máte obavy, že svojí trpělivost nedokážete ovládat, ani tak si nemusíte zoufat. Prostě se zaměřte na rostliny, které rychle klíčí - např. řeřichu, fazole, nebo hrách.

neděle 18. února 2018

Špenát v jemné omáčce

Nedávno jsem zkoumala, co všechno máme v mrazáku - to nyní dělám pravidelně, aby se mi tam nehromadilo příliš mnoho potravin, které potom nestíháme zpracovat (taky se vám občas stane, že koupíte nějakou věc, abyste nakonec zjistili, že už máte dvě balení doma?); a našla jsem zbytek špenátu. A protože jsem neměla chuť na dušenou klasiku, rozhodla jsem se špenát trochu oživit.

Cca 2 porce:


  • 150 g špenátu
  • 50 g hrášku
  • 60 - 80 ml kokosového mléka / rostlinné smetany
  • 1/2 lžičky kari koření
  • 1/4 lžičky sladké papriky
  • olej
  • sůl, pepř
1. Na pánvi si rozpálíme trochu oleje, na který nasypeme kari a sladkou papriku. Koření trochu opečeme, ale nenecháváme ho na oleji samotné moc dlouho!

2. Ke koření přidáme hrášek a špenát - obojí tak, jak ho vytáhneme z mrazáku, není třeba ho před tím nijak upravovat.

3. Až zelenina změkne (můžeme k ní přilít trochu vody), přidáme sůl, pepř, případně další koření podle chuti.

4. Obsah pánve zalijeme kokosovým mlékem, nebo smetanou a necháme ještě asi dvě minuty na mírném plameni prohřát.

Podáváme s rýží, nebo plackami.




Moje tipy:

Mražená zelenina není nutnost, pokud máte k dispozici čerstvou, tím lépe. Je jen třeba myslet na to, že čerstvý hrášek se bude vařit o něco déle a špenátu bude stačit jen pár minut.

Kokosové mléko je docela sladké, pokud tedy tuto chuť nemáte v pokrmech rádi, vyměňte jej za rostlinnou smetanu. 

neděle 11. února 2018

Mrkvová pomazánka

Přestože se poslední dobou snažím příliš to s pečivem nepřehánět, někdy prostě přijde k chuti. Hlavně když se k němu přidá dobrá pomazánka.

  • 3 větší mrkve (syrové)
  • 1 lžíce sojanézy
  • 100 g hedvábného tofu
  • 1/2 lžičky sušených bylinek 
  • 1 stroužek česneku
  • sůl, pepř

1. Mrkev okrájíme a nastrouháme na menších slzičkách.

2. K mrkvi přidáme lžíci sojanézy, tofu, a pořádně promícháme (tofu trochu rozmačkáme židličkou).

3. Nakonec do pomazánky prolisujeme česnek a dochutíme bylinkami, solí a pepřem.

A je to!


Moje tipy


Pokud chcete mít pomazánku spíše sušší, vymačkejte nejprve z nastrouhané mrkve šťávu.

středa 24. ledna 2018

Zapečené brambory s tempehem

Podobně jako rizoto, i zapečené brambory mají tisíce variací. A tohle je jedna z nich 😊

Cca 4 porce


  • 4 velké brambory
  • 1 balení uzeného tempehu (cca 200 g)
  • 1 menší pórek
  • 6 žampionů
  • 100 g čerstvého špenátu
  • 100 ml rostlinné smetany
  • 1 lžíce sušených bylinek 
  • sůl, pepř
  • olej

1. Brambory nakrájíme na menší kostky a předvaříme je do poloměkka. 

2. Pórek rozpůlíme, a překrájíme na menší kousky stejně jako žampiony (oloupané). Z listů špenátu odstraníme tvrdší stopky. Pórek i špenát pečlivě omyjeme.

3. Na pánvi rozpálíme olej a nasypeme do ní pokrájený tempeh. Když zezlátne, přidáme k němu pórek i žampiony. Přisypeme bylinky, sůl a pepř. Vše promícháme, a necháme asi minutu opékat - více není třeba, protože budeme jídlo ještě dopékat.

4. Předehřejeme si troubu na 200°C. V zapékací míse smícháme brambory, obsah pánve a špenát. Těsně před  tím, než ho dáme do trouby, celý pokrm ještě zalijeme smetanou.

5. Brambory zapékáme cca 15 minut - kontrolu uděláme jak pohledem (brambory jsou nahoře opečené do hněda), tak vidličkou (zda jsou dostatečně měkké).

A je to!




Moje tipy


Pokud nejste ve světě rostlinné stravy ještě příliš zběhlí, doporučuji vám použít rostlinou smetanu značky Alpro (sojovou, nebo rýžovou), která je dostupná i v běžných supermarketech, takže jí nebudete muset dlouho shánět. 

Co se týče tempehu, oblíbila jsem si ten od značky Sunfood; jiný už nekupuji.

sobota 20. ledna 2018

Cizrna se špenátem

Cizrna je prostě boží. Chutná výborně, zasytí, a je plná bílkovin. Perfektní ve chvíli, kdy nemáte chuť nic vyvařovat, ale nechcete se odbýt namazaným chlebem.


Cca 2 porce


  • 300 g cizrny (předvařené nebo sterilované)
  • 100 g čerstvého špenátu
  • 1 lžíce sušených bylinek (např. rozmarýn, petržel, bazalka)
  • 1/2 lžičky sladké papriky
  • 5 kuliček kaparů
  • sezamová semínka
  • olej
  • sůl

1. Na pánvi rozpálíme olej a nasypeme na ní cizrnu - pokud používáme to sterilovanou, nejdříve ji scedíme.

2. K cizrně přidáme bylinky, papriku a sůl, a vše několik minut opékáme. Sem tam cizrnu promícháme, aby se nám nepřipálila, jinak jí ale necháme svému osudu, dokud nebude pěkně zlatavá.

3. Špenátové listy pečlivě omyjeme a zbavíme tvrdších stopek; pokud jsou listy velké, natrháme je na menší kusy, aby se pokrm pohodlně jedl.

4. Když je cizrna opečená, dáme do pánve i připravený špenát a nadrobno pokrájené kapary. Vše zamícháme, a prohřejeme - ale ne příliš dlouho, špenát by měl jenom mírně zvadnout.

5. Na závěr můžeme celý pokrm posypat sezamovými semínky.

A je to!





Moje tipy


Ze všeho nejraději používám bio cizrnu ve sklenici z DM drogerie. A světe div se, není to (jen) kvůli označení bio - hlavním důvodem je moje lenost, protože mě nebaví vařit luštěniny, respektive čekat, než změknou (z toho důvodu také používám raději červenou, nebo beluga čočku).

Kapary v receptu nejsou zásadní, ale dodají jídlu zajímavou chuť. Jestliže s nimi nemáte žádné zkušenosti, doporučuji je nejdříve ochutnat, ne každý se s kapary hned (pokud vůbec) skamarádí.

pondělí 15. ledna 2018

Česnečka s červenou čočkou

Původně jsem chtěla napsat, že tahle polévka, která spojuje česnečku a čočkovku, je skvělým vyprošťovákem. A ono to možná i tak bude, jenomže já to vlastně s jistotou potvrdit nemůžu, jelikož už nějakou dobu alkoholu příliš neholduji. Takže o tomto pokrmu budu raději psát jako o chutné polévce, která zasytí i zahřeje 😏

Cca 4 porce


  • 1 menší cibule
  • 5 lžic červené čočky (neuvařené)
  • 4 malé brambory
  • 5 stroužků česneku 
  • 1 litr vody (nebo vývaru)
  • 2 kostky bio zeleninového bujonu (pokud nemáte vývar)
  • 1 lžička majoránky
  • 1/4 lžičky kmínu
  • sůl, pepř
  • olej


1. Cibuli pokrájíme na drobno, a dáme ji smažit na olej do hrnce, ale jen tak, aby se nám nespálila, spíše změkla a zesklovatěla.

2. Mezitím si nakrájíme brambory na kostičky a oloupeme česnek.

3. Jakmile cibule změkne, přisypeme k ní kmín, majoránku, sůl a pepř. Poté do hrnce ještě prolisujeme česnek a přidáme červenou čočku.

4. Vše promícháme, a necháme asi minutu až dvě prohřát (na menším stupni teploty).

5. Do hrnce nalijeme vývar nebo vodu a vložíme do něj i brambory.

6. Zamícháme, a necháme polévku dojít k varu. V případě, že nemáme vývar, ale použili jsme vodu, nyní je chvíle přidat bujon.

7. Pak polévku necháme bublat asi 10 minut, než brambory změknou - o čočku se nemusíme vůbec starat, za tu dobu se určitě uvaří.

A je to!



Moje tipy


Kdykoliv při vaření používám česnek, postupuji takto - stroužek oloupu a rozkrojím napůl. Z každé půlky potom odstraním středový klíček; ten totiž může způsobit pálení žáhy a zbytečně podráždit žaludek.

Česneku vždy můžete použít víc - záleží na tom, jak moc česnekovou polévku chcete (a samozřejmě také na tom, jaký říz má váš česnek).

sobota 6. ledna 2018

Rychlý avokádový dip/pomazánka

I když avokádo občas použiji do salátu nebo k těstovinám, stejně u mě pořád vyhrává nejjednodušší varianta - rozmačkat ho a namazat na kus pečiva. A z tohoto základu jsem čerpala pro přípravu avokádového dipu.

  • 1 avokádo
  • 1 menší rajče
  • 1 lžíce fazolí (sterilovaných)
  • 1 lžíce štávy z citronu
  • sůl, pepř

1.
Avokádo rozřízneme napůl, zbavíme pecky (nevyhazovat!☺) a slupky, a rozmačkáme ho vidličkou.

2. K avokádu přidáme rajče nakrájené na kostičky, citronovou šťávu, sůl a pepř. Vše promícháme.

3. Nakonec do dipu přisypeme fazole - doporučuji je před tím opláchnout, aby nálev nepřebil chuť ostatních ingrediencí. Znovu opatrně promícháme tak, aby se fazole nerozmačkaly.

A je to!


Tipy


Fazole nutně v dipu být nemusí, a není tak třeba otevírat kvůli dipu celou plechovku. Pokud už tak ale učiníte, můžete zbytek použít do omáčky, nebo do salátu.

pondělí 1. ledna 2018

Krémová čočka s kokosovým mlékem

Podle tradic by se měla na Nový rok vařit čočka. Pokud se vám už omrzela čočka nakyselo, zkuste něco trochu jiného - čočku s kokosovým mlékem. Je dobrá, výživná, a pomůže vám dostat do vašeho těla dostat spoustu bílkovin (a nikdo se nemusí strachovat o to, že byste trpěli jejich nedostatkem).

Cca 4 porce


  • 250 g červené čočky (neuvařené)
  • 250 ml vody nebo zeleninového vývaru
  • 1/2 plechovky kokosového mléka
  • 1 velká mrkev
  • 1 lžička kari koření
  • 1/4 lžičky mletého kmínu
  • olej
  • sůl, pepř

1.
Mrkev překrojíme podélně na dvě půlky - každou potom rozkrájíme na měsíčky.

2. V hlubší pánvi (nebo v hrnci) rozpálíme asi dvě lžíce oleje, a nasypeme na ní mrkev, kterou necháme opéct dozlatova.

3. K mrkvi přisypeme kari, kmín, sůl a pepř. Promíchám,e a asi půl minuty necháme vše prohřát.

4. Potom do pánve přidáme čočku, krátce osmahneme a zalijeme vodou nebo vývarem, a přikryjeme poklicí.

5. Čočku vaříme na mírném plameni, dokud nezměkne. 

6. Na závěr k čočce přilijeme kokosové mléko, zamícháme, a vaříme ještě asi dvě minutky.

A je to!



K čočce se dobře hodí rýže, nebo placka.